O investicích – míněno finančních – do kultury se často vedou spory. Dá se celkem pochopit, že je nutné opravovat památky (všichni tušíme, co se stane, když třeba někde na hradě spadne střecha ), není ale už tak na první pohled viditelné, proč podporovat kulturu živou, tu, která se odehrává bezprostředně teď a tady. K čemu je dobré dávat peníze nějakým divadelníkům, co hrají hry, kterým nikdo nerozumí? Nebo mazalům, co vytváří nějaké nevzhledné abstraktní obrazy? Postavme za to raději silnici nebo to dejme dětem na obědy, přijde lidem často. To má svá ale...
Přínos kultury někdy nebývá okamžitý, ale ukazuje se v čase, to už je úděl kultury. On i ten původ slova „cultura“ značí něco, „co je třeba vypěstovat“, a něco pěstovat, to prostě trvá. Jenže ono se to vyplatí. A to i finančně – přinese to peníze, za které je možné naplnit i to břicho. Nevěříte? Tak třeba turistický ruch: kdyby se povedlo zapsat Plečnikův kostel na náměstí Jiřího z Poděbrad na seznam památek UNESCO, vznikla by na protějším žižkovském svahu parádní protiváha památkové rezervaci na území Prahy 1. Turisté, které by zprvu přilákal jen kostel samotný, by brzy padli do osidel třeba zdejších hospod, restaurací a dalších služeb, kterými je na městská část vyhlášena.
Až padesát milionů na kulturu i do organizací
Nemluvě o dalších – třeba i kulturních projektech – které by takto získali své (platící) publikum. Každá vydaná koruna do takového projektu by zkrátka přinesla na vybraných daních a odvodech násobně víc. Proto je ostatně liché mluvit o finančních pobídkách kultury coby o „dotacích“ – mnohem lepší je zvyknout si na slovo „investice“.
A jak je to tedy s investicemi do kultury na Praze 3? Možná se budete divit, ale Praha 3 vydává na kulturu jednu z největších částek ze všech městských částí a ukazuje se to, jako smysluplné. V roce 2017 je to nějakých padesát milionů. Kolem patnácti milionů jsou příspěvky zřizovaným organizacím, slušné dva miliony jdou také na podporu činnosti zdejších kulturních spolků a neziskových organizací. Všechny tyto peníze slouží jedinému – aby se v naší čtvrti něco dělo, aby byla živá, aby v ní chtěli lidé žít; protože město kultury je město bez ducha. A město bez ducha se brzy stane městem duchů.