Ti vnímavější z nás, kdo jsme vyrůstali na Praze 3 a pravidelně procházeli kolem kostela od slovinského architekta Josipa Plečnika na náměstí Jiřího z Poděbrad, jsme – možná nevědomky – získávali i lekci z estetiky moderní architektury. Dnešní moderní sakrální stavby, které často na první pohled vůbec kostel nepřipomínají, nás nijak nešokují: moderní a dokonale nadčasovou stavbu jsme měli dennodenně před očima. A moderně působí dodnes, i když už brzy bude mít sto let.
Dokonale by se hodilo, kdyby ke svým stoletým narozeninám dostal kostel Nejsvětějšího srdce Páně dárek v podobě zapsání na Seznam světového dědictví UNESCO. Návrh o zapsání na seznam podala radnice MČ Praha 3 spolu s ministerstvem kultury ČR a Slovinskou republikou už v roce 2014. Příští rok by se měly ledou pohnout.
Proces zápisu na seznam trvá často dlouhá léta. Památky musejí být v dobrém stavebním stavu, minimálně nesmí turistům hrozit nebezpečí; i proto ostatně přichází právě probíhající rekonstrukce kostela jako na zavolanou. Důležitý je také mezinárodní prvek žádosti: komise UNESCO totiž raději schvalují projekty, jejichž rozsah přesahuje hranice jednoho státu; proto také bude žádost o nominaci obsahovat nejen kostel samý, ale celý soubor Plečnikových profánních i sakrálních staveb v Lublani a v Praze. Podobný přístup ostatně zvolila společná žádost o zapsání na seznam UNESCO podaná českým a saským ministerstvem kultury týkající se hornické krajiny Krušnohoří, kde se nyní dolaďují poslední detaily projektu před započetím schvalovacího řízení.
Zapsání kostela na nám. Jiřího z Poděbrad by jen podpořilo postavení ČR jako svého druhu kulturní velmoci: v seznamu je v současnosti 12 položek, což nás řadí mezi 30 nejvíce zastoupených zemí na světě. Takřka automaticky zápis některé památky zvyšuje turistický ruch v regionu. Neméně důležité je navíc také rozšíření možností financování provozu takových památek.