Jak řešit regulaci holubů humánním způsobem? Řešením by mohl být městký holubník, který již funguje v mnoha zapádních městech. Co obnáší a jaké jsou jeho výhody? Nejen na to jsme se zeptali zakladatele iniciativy Žižkovský holubník.
Co je městský holubník a o co vaše vznikající sdružení vlastně usiluje?
Jedná se o historicky první projekt tohoto typu u nás. Dozvěděli jsme se, že se holubi v rámci regulace běžně chytají a zabíjejí. To mě tenkrát naprosto šokovalo a řekl jsem si, že zkusím udělat něco, aby se to zlepšilo, aby se tohle zastavilo. Začal jsem si zjišťovat informace, začal jsem chodit na různá jednání na městských částech a hledat, jaké jsou další možnosti regulace. Protože lidé nějakou regulaci chtějí, nemají rádi holuby.
Proč myslíte, že nemají rádi holuby?
To je velmi zajímavé. Averze k holubům je záležitost posledních asi sta let a totální válka s holuby až posledních třiceti, čtyřiceti let. Předtím byli holubi vnímáni pozitivně, dokonce existovaly zákony na jejich ochranu. Holubi byli po tisíce let nedílnou součástí života člověka. Stahují do měst, protože nejsou schopní žít samostatně, jsou domestikovaní, není to divoký druh. Se zánikem zemědělských usedlostí se začali stěhovat do měst.
To znamená, že když někdo chová holuby a chodí s nimi na výstavy, jde o úplně stejný druh?
Ano, úplně stejný druh, a protože holubi z chovů se často ztrácejí (např. při soutěžích), někdy je dokonce vyhazují jejich majitelé – když už některého nepotřebují do chovu, vypustí ho ven. Nebo když umře nějaký holubář, jeho potomci většinou nestojí o takové dědictví, takže často vypustí celý chov.
Jak je to s roznášením chorob?
To je spíš taková legenda, podle mě byla rozšířena účelově. Když chcete lidi proti něčemu poštvat, nejlepší způsob je pořádně je vyděsit, a nemoci se k tomu přímo nabízejí. Holubi pochopitelně nějaké nemoci mají, ale roznášejí je pouze mezi sebou a jinými ptáky. K nákaze člověka od holuba dochází skutečně výjimečně, za specifických okolností. Více jsme o tom napsali v článku Holubi a veřejné zdraví.
Druhý argument odpůrců holubů ve městě je, že znečisťují budovy, střechy, sochy, prostě cokoliv. Že prostředí, kde je hodně holubů, je kvůli nim znečištěné.
To je asi jediná věc, která má reálný základ. Jakýkoliv trus je potenciální riziko, ale rizikový je i trus psů, koček, vlastně všech zvířat. Zkrátka je nehygienické a nebezpečné nechávat ve větším množství povalovat ve městě jakýkoli trus. Tohle ale právě velmi elegantně řeší městské holubníky.
Jakým způsobem?
Holubi jsou domestikovaní a holubník je pro ně přirozené prostředí. Bylo prokázané, že holub tráví v holubníku 80 % veškerého času. Třeba německé město Augsburg, které má 300 000 obyvatel, provozuje 10 holubníků, v těch žije asi 2500 holubů a za rok z toho je asi šest tun trusu, který prostě odvezou na skládku.
Jak naučíte pouličního holuba, aby se nastěhoval do holubníku?
Asi stejně, jako ho přimějete, aby se nastěhoval na půdu – je to jeho přirozené prostředí. Důležité proto je, aby holubník byl na místě, kde holubi skutečně jsou. Právě proto jsme se sešli tady, protože park na křižovatce mezi ulicemi Jeseniova a Želivského je jedním z možných míst, kde by městský holubník v Praze 3 mohl být.
Jak by měl městský holubník vypadat?
Ideální je půdní holubník. V Německu se zřizují v soukromých domech nebo se dávají na ploché střechy v podobě lodních kontejnerů. Do půdního holubníku se vejde 200–300 holubů a předělat půdu na holubník stojí asi 1200 eur.
A péče o holuby potom probíhá jakým způsobem?
Třikrát týdně tam musí někdo jít uklidit, oškrábat poličky, doplnit jídlo a vodu, zkontrolovat holuby. Jednou za týden je třeba udělat větší úklid.
Čím se holubi krmí?
Nejsou vybíraví. Když krmím na Vítkově zpěvné ptáky, nejdřív nasypu na zem tak pět kilo pšenice, aby holubi nesnědli krmivo pro zpěvné ptáky, protože to je dražší. Holubi sežerou jakákoli semena, jsou vděční i za pšenici, zvlášť ti, kteří jsou zvyklí na rohlíky.
Jak pomáhá městský holubník při regulaci počtu holubů?
Regulace probíhá tak, že se jim odeberou vejce. V holubníku jsou budníky, ve kterých holubi hnízdí. Dá se jim tam miska pod květináč, samice tam snesou vajíčka a ta se jim vymění za umělá.
Holub nepozná rozdíl mezi umělým a skutečným vejcem?
Nepozná.
A co se stane s těmi skutečnými vajíčky? Dají se třeba sníst?
Jako omeleta myslíte? (smích) No, až bude ekonomická krize, možná budeme rádi. (Rozhovor byl pořízen před současnou krizí, pozn. red.). My máme doma holuba – jako domácího mazlíčka. Je to samička, takže ano, snáší nám vajíčka a ta vajíčka jíme.
Jak se jmenuje vaše domácí holubice?
Jmenuje se Pucek, protože jsme si původně mysleli, že je to sameček. Docela nás překvapilo, když jsme viděli její první vajíčko, ji taky – tedy aspoň mi to tak připadalo.
Ona žije v nějakém teráriu, v kleci?
Má voliéru.
Ale nelítá ven?
Pouštíme ji jen po bytě. Ujali jsme se jí jako mláděte, našli jsme ji zraněnou na dvoře našeho domu. Dlouho jsme tady měli holubí kolonii. Teď už tam není, protože hnízda začaly vybírat straky. A to je právě klíčové – pokud chcete holuby nahnat do holubníku, narušte jim hnízdiště a oni se odtamtud odstěhují.
Vraťme se k tomu holubníku. Kdybychom měli na Praze 3 holubník, jaký by to mělo vliv na počet holubů?
Jeden holubník zásadní rozdíl neudělá. Je to dlouhodobá práce, ta myšlenka probublává už dlouho, ale nikdo se do toho v Česku zatím seriózně nepustil. Jednoduší je totiž holuby prostě zabít. Je to podobné jako s naším zemědělstvím – bez dlouhodobého konceptu spíš jen hasíme aktuální problémy. Musíme začít s jedním nebo dvěma holubníky a postupně ten model zavést. Navázal jsem komunikaci s organizací, která v Německu na projektech městských holubníků spolupracuje, od nich jsem dostal instrukce a dokumentaci a radím se s nimi. Jedna z mých prvních otázek zněla, jestli máme začít s jedním holubníkem, nebo naplánovat koncept pro celý Žižkov nebo Prahu. Napsali mi, že udělat holubníky pro celé město najednou zatím nikdo nedokázal. Je lepší začít s jedním nebo dvěma, učit se na tom.
Dovedu si představit, že lidé budou říkat, že to smrdí, jsou tam brouci a dvě stě holubů asi vrká…
Můžou nějak vrkat, ale ve městě je hlavním zdrojem hluku vždycky člověk. Lidé shazují ptákům hnízda, nejsou to jen holubi, ale i chráněné jiřičky, havrani… Když se cokoliv nastěhuje do města, člověk proti tomu začne bojovat. Kam mají ale zvířata jít, když jim ubývají biotopy? Lidé říkají, že dělají hluk a nepořádek, přitom nejvíc hluku a nepořádku děláme my sami. Myslím, že jsme jako společnost pozadu, že nám chybí tolerance a schopnost celkového pohledu.
Kolik je podle vás na Žižkově holubů?
Nevím to přesně, ale podle odhadů asi 1500.
Jak dlouho žije holub a kolik snese vajec za rok?
Může žít 10 let, ale pouliční žije asi tři roky. Hnízdí třikrát až pětkrát ročně, většinou snášejí dvě vejce najednou. Letos byla mírná zima, takže snesli první vejce už v lednu.
V čem by byla výhoda, kdyby měla Praha 3 městské holubníky?
I kdybychom měli jen jeden nebo dva holubníky, tak můžeme Žižkovu výrazně ulevit od holubů. Záleží hodně na tom, jak se ten projekt naplánuje a kde se holubníky umístí. Na Vítkově dáváme v zimě krmítka, holubi se u nich celou zimu zdržují a čekají, až krmítka někdo dosype. Úplně stejně by bylo možné stáhnout do holubníku holuby z velké části Žižkova. Ubylo by trusu, což je vlastně na tom nejdůležitější. Odhaduju, že z jednoho holubníku by bylo asi 500kg trusu, který se nebude povalovat jinde. Zároveň by byla možnost poskytovat holubům veterinární ošetření.
Co byste k vašemu projektu řekl závěrem?
Klíčové pro úspěch projektu je komunikace s veřejností – vysvětlit lidem, že holubník bude prospěšný i pro ně, redukuje množství holubů na ulicích a sníží objem trusu na veřejných místech. Informovaná a spolupracující veřejnost je to úplně nejdůležitější a zároveň to nejkomplikovanější. Proto jsem rád za každou nabídku, jak sdílet myšlenku městských holubníků. Kdo by se chtěl o holubech dovědět více, může se podívat na naše webové stránky Obecní holubník.