Obchod Comeback v Rokycanově ulici (pod schody ze Seifrtky) není jen obyčejný sekáč. Funguje na principu, kdy se prodávají nejen dary, co lidé přinesou, ale i běžné zboží. Založila ho organizace Progessive, která dlouhodobě pracuje s uživateli drog. O této práci, o jejich obchodě, ale i tom jaké to je být z Vinohrad na Praze 3, jsme si povídali s jejím ředitelem, adiktologem Vojtěchem Janouškovcem.
Co vlastně brání závislému člověku v "Comebacku"?
Z pohledu návratu na pracovní trh se to hodně liší dle kvalifikace daného člověka. Častým problémem je nízké vzdělání, zejména v případech kdy se člověk dostane k drogám v nízkém věku. Pracovní návyky, ale i schopnost sociální adaptace může být poškozená dlouhodobým užíváním. Jedná se ale i o zdravotní a psychické obtíže. Špatné bydlení, zápis v rejstříku, to vše ztěžuje návrat k normálu. Je to zkrátka komplexní problém. Zmínit musím i dluhovou problematiku, která je neúprosná, protože pokud si člověk už nalezne zaměstnání, tak něj dopadne tíha splátek, respektive exekucí a není výjimkou, že to neustojí. Bohužel jsme často svědky případů, kdy v rámci splácení mají lidé problém nasytit základní potřeby jako je bydlení, jídlo a obracejí se na šedý, respektive černý trh práce, což neschvalujeme, ale považujeme to za stále lepší než relaps. Malou částí naší snahy pomáhat klientům je i náš obchod.
Jak vypadá vaše práce s klientem?
Pro nás je cílem minimalizace rizik, to znamená že přijímáme fakt, že lidé berou drogy. Snažíme se o prevenci epidemií, ochranu veřejného zdraví a také pomoc jednotlivcům. To jsou věci, které monitorujeme. Disciplína je to mezioborová, snažíme se řešit jak příčiny, tak důsledky. Naši klienti mají problémy sociální, zdravotní, psychické, finanční, právní, je zkrátka těžké určit, kde začít a jak to rozplétat.
Takže si někoho vyberete na ulici?
Začátek je, že člověka potkáme. Lidi v rámci terénního programu aktivně oslovujeme, budujeme s nimi vztah, pak zjišťujeme zda mají doklady. Postupujeme strategií malých cílů. Nepředstavujte si to tak, že chodíme po ulicích a říkáme lidem, že drogy jsou špatný. Většina našich klientů je na drogách již mnoho let a často si ty problémy i uvědomují. Jejich situace je často natolik komplexní, že se nedá rychle a "dobře" vyřešit. Cesta kterou jdeme, je s člověkem se pravidelně potkávat a motivovat ho k využívání nějakých zdravotních a sociálních služeb.
Co je cílem vaší práce?
Ideálním cílem je samozřejmě abstinence a ještě lépe spokojený zdravý člověk. Nechceme nešťastné abstinenty. Pro mnoho klientů je tohle ale příliš vzdálená představa. Na začátku může být cílem třeba klientovi sehnat ubytovnu, aby nebyl na squatu. To, že v ČR máme evropsky nízkou úroveň HIV, žloutenky, nebo třeba pohlavně přenosných chorob, je jeden z dopadů našich služeb. Nebráníme se ani spolupráci s policií, protože zažitá představa že buď je prevence, nebo represe a neexistuje nic mezi tím, za nás určitě neplatí. Spojuje nás péče o zdraví a bezpečnost.
To je asi proces na dlouhou dobu.
Ano, s klienty jsme často v kontaktu měsíce a roky, kdy je možné sledovat nějaké větší změny. Odhaduje se, že lidí co dlouhodobě "problematicky" užívají drogy je jen v Praze přes 12 000. Našich klientů je něco okolo 3000. Odvykání je různé. Může se jednat o substituční látky, terapeutické komunity apod.
v čem je praha specifická v rámci čr a co praha 3?
Je to nejzatíženější lokalita. Praha přitahuje anonymitou, příležitostmi si přivydělat. Jsou tu i závislé osoby s jinou národností, což v jiných městech není tak běžné. Taková situace si žádá úplně jiný přístup. Praha 3 sousedí s centrem, kde se historicky nachází ta nejviditelnější část drogové scény. Každá tamní protigrogová akce typu "čistý Václavák" se zda zákonitě promítne, protože ti lidé se sem přesunou. Praha 3 má méně viditelnou scénu, část uživatelů tady i bydlí. I Žižkov se ale hodně proměňuje tak jako třeba Karlín. V Praze nevznikla žádná vyloučená lokalita.
Kam teda chodíte lovit?
S nadsázkou se dá říct, že čím blíže k Hlaváku, tím snáze najdeme klienta. Ta scéna se hodně mění. Část se nachází v hudebních klubech. Spolupracujeme v rámci prevence například s klubem Storm, Styx a dalšími nebo s akcí Žižkovská noc. To jsou ale spíše akce zaměřené na "experimentátory".
Jak to v praxi vypadá?
Máme stánek, máme alkotestry a oslovujeme lidi co jsou "moc". Ne vždy je potřeba nějaká zdravotní pomoc, spíš se ptáme, zda se mají jak dostat domů. Součástí téhle praxe je i osvěta mezi pořadateli těchto akcí.
Co je tedy comeback?
Je to sociální podnik, který jsme založili v roce 2017 ze dvou důvodů. Zaprvé chceme nabídnout zaměstnání lidem, kteří to potřebují a mají historii s užíváním návykových látek. Druhým důvodem je zkusit rozjet ekonomickou aktivitu, kterou bychom mohli podporovat naše aktivity. Zatím s tím druhým cílem trochu bojujeme, ale obchod si na sebe vydělá. Z hlediska sortimentu stále experimentujeme. Přijímáme různé dary, použité i nové. Jsme ideální místo na špatné dárky z vánoc. Dar vezmeme a prodáme. Prodáváme od knih, přes oblečení, sportovní vybavení, věci pro děti, zkrátka cokoliv.
Na co trochu narážíme je dovětek charitativní obchod. Ačkoliv to není nic nového, pro hodně lidí to neevokuje místo kde si něco koupí. Často se nám stává, že někdo něco donese a pak je překvapený že si může i něco koupit :).
Takže neprodáváte svíčky od dětí z dětských domovů apod.?
Najdete u nás i výrobky naší dílny, ale je to vedle značkového zboží, nebo knih. Jsme vlastně "swap s přidanou hodnotou" a hlavně jsme obchod, kde si můžete koupit levně použité i nové věci. Rádi bychom tuhle informaci šířili. Comeback je ne jenom obyčejnej sekáč. Jsme udržitelná slow fashion, snažíme se vracet věci do oběhu.
Co se vojtěchovi janouškovci líbí na praze 3?
Místní génium loci, je to místo který vždycky žilo. Jsou tu kreativní lidi. Má to tu punc komunitního žití.
co byste tady změnil?
První co mě napadlo, jsou psí lejna. Ale, když se trochu víc zamyslím, tak mě trochu trápí, že jsem z Vinohrad, ale z Prahy 3 a často se cítím rozpolceně. Vlastně mě štve rozdělení Vinohrad a Žižkova. V médiích se často říká že Praha 3 je Žižkov. Mám vlastně krizi identity a vlastně mě to štve. V Praze 2 bych ale bydlet nechtěl.
S kým máme udělat příští rozhovor?
Dlouho jsem nečetl nic s místním pamětníkem. Lidé jejichž rodiny schovávali paragány a podobné věci.