22. 1. 2018 - Randál, rambajz, bordel, kravál – toho máme ve městě plné zuby (a uši) všichni. A když už hluk, tak ať skončí za dveřmi domu. Jenže lidé, kteří bydlí kolem žižkovských dopravních tepen nebo proslulých žižkovských podniků, si můžou o klidných večerech a nerušeném spánku jenom nechat zdát. Dá se s tím něco dělat?
Kraválu jsou dva druhy – kravál strojní a kravál lidský. Strojní kravál se řeší jednoduše, protože jsou na něj normy. Je jasně dáno, jak moc může hlučet třeba doprava. Možná vás překvapí, že pokud už nedokážete snést cinkání tramvají za okny a poběžíte na radnici, ať s tím něco udělá, budete plakat na špatném hrobě. Hluk z pozemní dopravy totiž patří do kompetence Hygienické služby a Magistrátu hl. m. Prahy. Takže pokud vás štve třeba nadměrný hluk kolem Vozovny Žižkov (bezdůvodné zvonění tramvají, noční opravy či údržba kolejí), musíte svou stížnost směřovat na magistrát. Určujícím krokem bude měření – a teprve pokud se prokáže, že jsou naměřené hodnoty nadlimitní, může se něco dít. Magistrát, dopravní podnik a městská část by potom měli hledat řešení, jak se do limitů vejít. Nepomohlo by třeba rozšířit současné zastřešení vozovny na celý prostor dvora?
S lidským hlukem už je to složitější, protože na něj normy nenajdete. Ani na samotné dodržování nočního klidu mezi 22:00 a 6:00 není žádný zákon nebo vyhláška – tohle časové rozmezí je spíše zvyk. Stejně tak žádný zákon neurčuje, co už je a co ještě není rušení nočního klidu. Ale jak vám potvrdí každý, kdo bydlí třeba u klubu Storm nebo u paláce Akropolis, poznáte to velmi snadno. A nabízí se otázka, co je víc – kulturní vyžití nebo klid… Hodně se to řešilo na nedávné debatě Lepší trojky se zástupci radnice i městské policie a ptali jsme se na to i v ulicích trojky.
Jasně, když se nastěhujete do bytu nad nočním klubem, musíte s nějakou mírou hlukového nepohodlí počítat. Ale šrumec před klubem, opilecké výkřiky, křápání rozbitých lahví, které se táhne noc za nocí bez přestávky, to už je soundtrack k zešílení. Když už to nemůžete snést, máte jedinou možnost – zavolat městskou policii. Ta – jak dokládají příspěvky z facebookových diskusí týkajících se hluku na trojce – často přijede za deset minut, kdy se už výtržníci většinou rozejdou, případně pokud je hlídka zastihne, vyřeší to domluvou (čti: hlasitá konverzace se prodlouží o dalších deset minut).
Snad by zatím mohlo pomoci instalovat na nejproblematičtější místa další kamery a mít situaci pod větším dohledem. Je to sice jako od Orwella a nikdo nechce být neustále šmírovaný kamerami, ale všichni tak nějak tušíme, že po pár probdělých nocích bychom za klidný spánek dali klidně vlastní ledvinu…
Pozitivní změnu by mohla přinést změna v parkování na trojce. Kapacity strážníků uvolní bonzovací auta, co neukázněné řidiče vyfotí a automaticky nahlásí. Četníkům se tak uvolní ruce od vypisování bločků a mohou tak víc bdít nad naším nerušeným spánkem.
Míša Bezvodová, obyvatelka Prahy 3 a autorka pro L3