Zuzana Kameníková je ředitelkou kina Aero, kde má na starost dramaturgii, vytváření programu, organizaci festivalů a dalších akcí, které kino pravidelně pořádá. Vystudovala filmovou produkci na FAMU, odkud se hlásila do Aera a přes administrativu se vypracovala až na post nejvyšší.
Jak se tvoří program? Vidím, že u vás funguje mnoho retrospektiv, zároveň rychle reagujete na nárazové události, jako byla třeba smrt pana Formana.
Základ našeho programu tvoří distribuční nabídka, ze které si kina mohou vybírat filmy do klasického programu. Krom toho děláme mnoho přehlídek, festivalů a zejména retrospektiv. V rámci toho saháme do databází z celého světa, nabídka je velmi široká a dynamicky se rozvíjí. Filmy, které běžně kina nehrají, sháníme v zahraničí. Jsou to z drtivé většiny digitální kopie. Rádi používáme i klasické analogové pásy, nicméně je velmi náročné je shánět a dovážet. I tak se ale občas podaří najít dobře dostupný kus a třeba na začátku května jsme hráli v této formě Lásky jedné plavovlásky od pana Formana.
Ostatní program tvoří dlouhodobé akce, které probíhají dvakrát ročně. Jsou to retrospektivy, třeba Jacka Nicholsona, Jeana Paula Belmonda a další, které jsou plánované klidně rok dopředu. K tomu jsou vždy v programu nasazené přímé přenosy – metropolitní opera, mezinárodní divadlo v Londýně, různé koncerty, které čtrnáct dní předem doplňujeme právě o filmy z distribuce. Vybíráme podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí, s tím, že Aero má dlouhodobou dramaturgii a směřování, kterému jsme věrni již celých dvacet let od jeho založení.
Hrávala se tu filmová klasika, tím bylo Aero specifické, jenže to byla jiná situace, nebyla tu v centru jiná kina. Od té doby se otevřel třeba Světozor nebo Evald. Aero bývalo jediné, stahovalo lidi z celé Prahy a mohlo si dovolit hrát Felliniho celý týden a mít vyprodáno. S novými technologiemi, vzestupem domácího stahování a DVD kopií, zájem upadl. Museli jsme se přizpůsobit a dramaturgicky se proměnit. Stali jsme se více lokálním kinem pro místní komunitu, rozšířila se nabídka pro širší skupinu obyvatel. Dříve jsme hráli především večer, pro mladé lidi a studenty. Dnes nabízíme program od rána do večera pro všechny věkové kategorie.
Mimo to máte třeba i cyklokino?
Snažíme se zaujmout. Přicházíme s novými promítacími formáty, které mají přilákat lidi a dát jim důvod přijet z druhého konce Prahy. Zavedli jsme například projekce naslepo, kdy nevíte, na jaký film jdete. Nebo baby bio, které je cílené na maminky s dětmi, ty mohou přijít, podívat se na “dospělý” film a dítě u sebe mít. Většinu takových formátů, když se osvědčí, pak přebírají ostatní česká kina. Nyní jsou již projekce naslepo velmi rozšířené. Jeden z posledních takových projektů, který jsme otestovali a zavedli, je cyklokino. V sále pod podiem je osm kol, na kterých mohou diváci střídavě šlapat a vytvářet tak elektřinu pro celý film.
Jaké filmy máte ráda?
Nerada specifikuji, ale mám ráda filmovou klasiku – i proto jsme začali znovu dělat retrospektivy. Zjistili jsme, že nastal čas, abychom se vrátili k 90. letům. Vyrostla nová generace, tyto filmy nebyly na plátně dlouho k vidění a navíc jsou dnes často zrestaurované a v digitální kvalitě. Po sedmi přehlídkách víme, že to má velký úspěch.
Ze současných filmů mám ráda ty, které něco vypráví a mají silný příběh. Z posledních například Tři billboardy, Nic přízraků, S láskou Vincent. Jakýkoliv žánr, zpracování či země, prioritou je pro mne příběh.
Máte vtipnou nebo zvláštní příhodu z promítání?
Vždycky máme radost, když se život Aera protne se životem svých diváků. Takto u nás proběhlo již několik žádostí o ruku, plánuje se i svatba. Krom toho jsme rádi, když k nám přijede nějaký slavný režisér. Během divokých devadesátých, kdy bylo možné cokoli, tady byl Terry Jones a Terry Gilliam z Monty Python. Ti tu ještě na starém baru zažili legendární večírky a s nimi samozřejmě i naši diváci. V poslední době jsme tu uvítali Baltasara Kormákura s jeho filmem nebo třeba režiséra Julio Medema. Když je možnost a povede se to domluvit, vítáme, když přijede někdo takový. Forman tu taky kdysi byl…
Jaký máte vztah k Žižkovu? Reflektuje se nějak do festivalů a jiných akcí?
Vztah k Žižkovu máme pozitivní. Snažíme se zasahovat mimo prostor kina, již šest let jsme součástí festivalu Zažít město jinak, což je celopražská akce, která se koná každoročně v září. Loni jsme v jejím rámci představili naše okolí, ulice bez aut, pro milovníky volného prostoru, kde se lidé mohou svobodněji pohybovat, posedět si... Seznámili jsme návštěvníky s okolními podniky a připravili hudebně-filmové produkce. To je naše představa budování komunity za branami Aera. Krom toho tu má několikrát do roka akce městská část, ty jsou zaměřené především na žižkovské děti a školy.
3 otázky Lepší Trojky
Co se vám na Žižkově líbí?
Žiji už hodně dlouho v okolí Ohrady, na Jarově. Studovala jsem tu a bydlela na kolejích a potom jsem i všechny další pronájmy hledala v téhle lokalitě. Zakořenila jsem tu. Líbí se mi, jak se čtvrť zklidnila. Je tu spousta zeleně. Ten klid mám ráda. Na druhou stranu ho umí být možná až trochu moc, není tu tolik kaváren, obchodů a restaurací jako jinde na Žižkově. Koneckonců mi to ale v mojí životní fázi vyhovuje víc.
Co byste na Žižkově změnila?
Líbilo by se mi víc prostorů pro občany v rámci veřejného prostoru. Laviček, míst k setkávání, třeba i zeleně a všech zahrádek tady v ulicích. Působí to tu striktně, zejména v okolí Aera. Musíte po těch ulicích jen jít, nemůžete se posadit. I proto děláme akce jako Zažít město jinak.
S kým mám udělat další rozhovor?
Zajímala by mne situace okolo Nákladového nádraží, letního kina a jeho provozovatelů.
Tadeáš Fořt, autor pro L3