Pavel Trojan je rodilý "Vinohraďák", vystudovaný polonista a balkanista. Živil se především muzikou. Šest let působil v Polském institutu v kulturní sekci polského ministerstva zahraničních věcí. Spojil tak všechny svoje zájmy, což je hudba a kultura obecně. Jeho celoživotní zájem upoutal Žižkov. V polské mutaci vyšel třeba jeho turistický průvodce po Žižkově. Zde taky posledních 10 let bydlí. Od 2016 je manažerem Ewy Farné pro Česko a Slovensko.
Jaké je pracovat pro Ewu Farnou?
Je to osudové propojení, jelikož Ewa je Polka s českým občanstvím. Znovu se tedy můžu zabývat dobrou muzikou spojenou s mým polonofilstvím. Měl jsem dosud tu luxusní možnost, že jsem vlastně vždycky mohl dělat to, co mě baví, a ještě tím vydělávám na živobytí. Dále dělám booking pro Ondru Brzobohatého, víc se toho ani stihnout nedá, takže další hudební projekty šly k ledu. Je to vlastně práce rozdělená do několika fází. V zimě příprava, papírování, plánování, naopak od května do září a pak v listopadu a prosinci nekonečná jízda. Když dokážeš spojit tyhle věci dohromady, máš asi dobré předpoklady pro tuhle práci.
Proč máš rád zrovna Žižkov?
Žižkov mám rád pro upřímnost a schopnost místních improvizovat ve svých životech. To je ale jen jedna z mnoha specifikací, proč mi to tady celoživotně strašně sedí. Třeba v Bubenči, kam denně vozím dceru do školy, si nesedneš na každým rohu na kafe nebo nenajdeš večerku na každém rohu… Je to prostě jiný typ čtvrti. Tady na Žižkově jsme hrozně zmlsaní. Ať už se jedná o služby, nebo veřejný prostor, máme tady skoro všechno. Když jdu se psem do parku, tak mám na výběr hned tři parky na vycházku: Krejcárek, Židovské pece a Vítkov. Ukaž mi místo v Praze, kde je takový výběr. I pro děti je skvělé mít několik různých hřišť za rohem. Donedávna jsem také vedl kavárnu Republika Žižkov, která je teď tak trochu v přechodu, protože tam právě nastupuje nový nájemce.
Kavárna Republika Žižkov má nové provozovatele. Kdy znovu otevřou?
Nebudu zatím prozrazovat, o koho se jedná, ale je to mladý pár ze Žižkova, který chce pokračovat v odkazu naší Svobodné republiky, i když samozřejmě po svém. Název a styl bude z větší části zachován. Znovuotevření zatím plánujeme na 1. března 2018, ale nechci mluvit za ně, já tam budu chodit už jen na malý pivo. Kavárna fungovala 7 let, což není zase tak málo, když vezmeme v potaz průměrnou životnost podniků na Koněvově ulici. Tady se opravdu stárne v psích letech.
Proč se kavárna jmenuje Republika Žižkov?
Už během gymplu na Slaďárně jsme trávili hodně času v hospodách, ani ne kvůli popíjení, ale byl to určitý životní styl. Tenkrát se na Žižkově v hospodách úplně běžně muzicírovalo, což mě přitahovalo, dnes je to bohužel až na výjimky pryč. No a taky jsem se občas ukázal na Viktorce na fotbale, kam chodil chlapík a pravidelně vykřikoval „Ať žije Svobodná republika Žižkov“, tak jsem si říkal, „o co tady jde?" Žižkov je prostě jiná čtvrť, méně konzervativní než třeba centrum, žádná navoněná špína. Jak prohlásil jednou po prohlídce můj kamarád, polský spisovatel Mariusz Szczygieł: „Žižkov nepodléhá tlaku zalíbit se“. Jsme jedna z mála čtvrtí, která nezměnila svojí filosofii. Přicházejí sem lidé z východu i západu, ale i z jiných částí republiky. Většina z nich sem nepřišla kvůli lásce k Žižkovu, ale musí se tady v tom prostředí nějak pohybovat. To tvoří Žižkov Žižkovem.
Žižkov proti monarchii
Má mýtus Svobodné republiky nějaké literární kořeny?
Dlouho jsem se tím zabýval, mám doma velkou knihovnu s žižkovskou tematikou. Mám za to, že ten výraz pochází od anarchistické party kolem Jaroslava Haška před první světovou válkou. Později, když se v roce 1920 vrátil tento geniální vypravěč z Ruska, zabydlel se v Jeronýmově ulici u bohéma Franty Sauera a právě tady napsal první část Švejka. Dneska zní Svobodná Republika směšně, ale ten konkrétní výraz vznikal v čase monarchie, kdy pojem republika působil spíš anarchisticky a říkal si o obvinění z vlastizrady na císaři pánu a jeho rodině. Tenkrát to bylo intelektuální buřičství. Dnešní doba, pro změnu, přeje národním státům. Po roce 1990 se rozpadla Jugoslávie, Československo, Sovětský Svaz… a pak jako maják nad rozbouřenou Evropou vznikla naše Svobodná republika Žižkov. Vždy proti hlavnímu proudu. Když jsme jí v roce 2009 založili, tak se nám ozvali další separatisté jménem Svobodného státu Rijeka a také ze sdružení kolem Svobodného státu Gdaňsk, ale to jsou spíše místní politické či historické iniciativy. My jsme kulturní a recesistická iniciativa, takže spolupracujeme s projekty, které jsou nám blíže, jako například Svobodná republika Užupis ve Vilniusu.
V čem spočívá konkrétně tvoje role prezidenta?
Od roku 2010 máme občanské sdružení Svobodná republika Žižkov, které má za cíl kultivovat Prahu 3. Tehdy to na Žižkově byla doba velkých skandálů, o kterých bude lepší se nerozepisovat. Chtěli jsme se zabývat Žižkovem, ale ideálně mimo politiku. Dělali jsme třeba přednášky v nově otevřené kavárně Republika Žižkov, promítání, napsal jsem hromadu článků, dělal rozhovory. No a vzhledem k názvu sdružení se pořád lidi ptali, kde máme prezidenta. Tak jsem se jím doživotně prohlásil já. Mezitím se nám narodily děti, v práci jsme všichni zvážněli, skončila bezstarostná doba. Z toho vyplývá, že je moje funkce v současnosti poněkud spící, ale připravujeme velký projekt virtuálního muzea Žižkova, takže budu muset obživnout. Hlavně se snažím Žižkov reprezentovat v zahraničí, což je přeci role prezidenta. To se docela daří, jezdím s přednáškami o Žižkově, Česku a středoevropských tématech především do Polska, a občas založím konzulát Svobodné republiky Žižkov.
Nepůsobí Žižkov jako separatistická čtvrť?
Dost často se v místě, které navštívím, najde parta provokatérů mého ražení, a uděláme pak společně slavnostní otevření konzulátu s tím, že do toho navíc zapletou místní politiky, což mě baví úplně nejvíc. Při prvním konzulátu před pár lety ve Varšavě s tím byl spojený i menší diplomatický incident, protože starostka Varšavy a přítomní novináři si možná opravdu mysleli, že vzniká v rámci našich hranic nový stát. Tehdejší český velvyslanec měl během otevírání konzulátu žertovný proslov a jako Žižkovák si to patřičně užil. Po víkendu to pak musel vysvětlovat novinářům, kteří s vědomím rozdělením Československa se zájmem sledovali další možný autonomní pokus. Jinak máme dnes v Polsku 6 konzulátů a tyhle veselé situace se často opakují. Místní často netuší, o co se jedná, a vznikají z toho skvělé momenty. Během posledního otevření konzulátu v příhraniční Kudowě jsem vznesl požadavek na přístup Žižkova k Baltskému moři, nakonec Žižkováky by trochu jódu ve vzduchu nezabila, a od té doby mi tam nikdo nezvedá telefon.
Co je to online muzeum Žižkova?
Mnoho lidí má doma různé žižkovské artefakty – staré cedulky, listiny, místní výrobky, reklamy, pohlednice a spoustu dalších věcí. Třeba cokoliv, co souvisí s kapslovnou, místními podnikatelskými ambicemi anebo třeba místním Sokolem. Chtěli jsme původně udělat jedno místo a tam to schraňovat, granty na Praze 3 opakovaně nevyšly. Vzhledem k obvyklému nedostatku financí a lepší dostupnosti pro zájemce z celého světa (píšou nám třeba i z Ameriky) jsme se ale rozhodli udělat virtuální muzeum na webu, kde ty věci budou nascanované, případně nafocené v 3D. Dále tam budou třeba nahrávky pamětníků, které ve volném čase pořizuji. Chtěl bych ale především vyzvat všechny, kdo mají doma něco zajímavého, co souvisí s Žižkovem, aby se na mě obrátili. Uděláme z toho scan, zařadíme do muzea a vrátíme – nechci mít fyzicky věci u sebe, to už by se mnou doma nemluvila ani klika u dveří, byť třeba vyrobená na Žižkově. Patriotismus má podle mě vycházet ze znalosti místa kde bydlím, a ne z informace, že je tady největší koncentrace hospod v ČR. I když i to má svou hloubku, nejvíc po pátém kuse.
TŘI OTÁZKY LEPŠÍ TROJKY
Co máš rád na Praze 3?
Mám rád, že tady nespadáme do pražský bubliny hrající si na pupek světa. Žijí tady různé sociální skupiny lidí, trochu jako na maloměstě. Spousta lidí třeba celé roky nejde do centra, protože ho k životu prostě nepotřebuje. U nás se teda spíš říká „jít do města“ Mám rád organizaci místního života v menších komunitách, a ne tak masově jako jinde. Navíc to není anonymní čtvrť, jak je tomu u novostaveb nebo vilových čtvrtí. Se sousedy se potkáváš denně, občas pomůžeš ty, občas oni, poklábosíte a když náhodou necháš klíče v autě, tak je donesou nebo donesou na policii. Prostě se to podhoubí sousedských vztahů tak nějak vytváří samo, protože musí. Na Žižkově není žádné velké náměstí, ale mnoho malých, a přesně tak tu funguje i ten komunitní život.
Kdybys mohl zlepšit na Praze 3 jednu věc, co by to bylo?
Snažíme se již několik let prosadit Svobodnou republiku Žižkov coby značku. Je tady spoustu výrobců triček, netradičních suvenýrů, majitelů hostelů, hotelů a restaurací, kteří by z toho mohli mít profit. Je veliká škoda, že s tím radnice nepracuje, nakonec je to projekt na dlouhá léta. Něco jsme zkoušeli prosadit, ale moc se nám to nepodařilo, opět jsou tu peníze až na prvním místě. Přitom je Praha 3 jedna z mála čtvrtí, která zahrnuje skoro výlučně jednu historickou čtvrť, což je ideální spojení, které třeba na dvojce není. K odpovědi – určitě bych uvítal koncepční práci s fenoménem individuální turistiky.
S kým mám udělat další rozhovor?
Hrozně rád bych si přečetl rozhovor s nějakým cizincem z východu, který tady bydlí, pracuje a užívá si to tady. Jak se mu tady žije? Jak ten Žižkov zažívá a vnímá? A jako bonus by mě zajímal názor na místní podnikání a klienty majitele kavárny „Zastav se“, kde teď sedíme. Mám rád názory druhých.
Ivo Denemark, obyvatel Prahy 3 a autor pro L3