Alex Peške, zakladatel únikové hry The Padlock v Husitské ulici , pochází z Unhoště. Již během studia se začal zajímat o únikovky. Ty se rychle staly jeho vášní, a tak se rozhodl, po nasbírání zkušeností v mnoha z nich, vymyslet svoji. Tak vznikl The Padlock. Rozhovor se uskutečnil před začátkem rekonstrukce na Husitské!
O únikovkách
Co je to úniková hra?
Jak již název napovídá – pokoušíte se uniknout z nějakého prostoru. Budete tedy zavřeni do vám neznámé místnosti a máte za úkol dostat se za pomoci vlastní šikovnosti a všímavostiven. Během hry budete vystavováni různým úkolům, které zapojí vaši hlavu i ruce a donutí vás komunikovat a spolupracovat mezi sebou. Tým samotný je základ, The Padlock je ideální pro 2–6 hráčů , nicméně se to mezi únikovkami liší.
Hráči musí zapojit i své ruce – má hra nějaká fyzická nebo věková omezení?
Má. Nicméně navzdory tomu jsem tady měl několikrát člověka na vozíčku a dala se odehrát i tak. Základním předpokladem je ochotná skupina okolo něj, která pomůže překonat překážky. Prostor hry ovšem rozhodně není bezbariérový. Co se týče věku – doporučený je 12 let, lidé sem chodí ale i s mladšími dětmi. Hra na to uzpůsobená není, pokud rodičům nevadí, že děti nejsou ve sterilním prostředí, tak je možné věkovou hranici snížit. Chodí i starší ročníky, důchodci. Bývají často specifickými hráči. Buď se dívají na svá vnoučata nebo se zapojí v rámci rodiny.
Jak je na tom The Padlock cenově?
U nás zaplatíte za pronájem místnosti bez ohledu na počet osob. Více informací zjistíte na našich webových stránkách. To, že je Padlock nejdelší hrou v Praze, není s ohledem na byznys ideální. Nevystřídá se tu za den tolik skupin. Stavěli jsme ji s tím, že se chceme odlišit. Věděli jsme, co si sami chceme zahrát, nešlo v první řadě o výdělek. Je to hra od milovníků únikovek pro jejich hráče, ne podnikatelský projekt.
V poslední době jsou únikovky v módě, je to generační záležitost?
Když jsme dva roky zpět otevírali, každý se divil, o co jde a proč by měl platit za to, že se někde nechá zavřít. Na začátku v propagaci hodně pomohl Slevomat, dneska tomu spíš škodí. Nejvíce si hru užívají hráči okolo 20-35 let a je to na nich vidět, vyrůstali v herním prostředí Dračího doupěte, v počátcích počítačových her a podobně. Musím ale říci, že i mladší generaci únikovky baví. Jsou to skupinky dětí, které se znají ze školy a chodí společně.
V čem jste jiní?
Máme délku 99 minut, což činí Padlock nejdelší hrou v Praze, a i díky tomu je náročnější. Rébusů je tady hodně. Dále nabízíme možnost převléknout se do policejních uniforem – v našem příběhu hráči vyšetřují vraždu. Oblečení je vtáhne do hry. Zároveň jsme jedni z největších, co se rozlohy týče. Padlock je tedy určen spíše hráčům, kteří nějakou zkušenost s únikovými hrami mají, nováčkům bych ji nedoporučil, byť i ti chodí a jsou vítaní. Jako první zkušenost s únikovkami je dobrý třeba Nukleární bunkr kousek od nás.
Jak dlouho jste Padlock vymýšleli a stavěli?
Prvotní výstavba trvala necelé 4 měsíce. I pak ale bylo co vylepšovat, a tak jsme další půlrok hru ladili. Myslím, že nejde udělat únikovku, se kterou je její tvůrce napoprvé spokojený. Teprve lidé ukáží, jak je hra kvalitní a odhalí její nedostatky. Ať už tím, že se zaseknou v místech, která se zdála Game Masterovi jednoduchá, zjistí limity životnosti některých objektů a podobně. Hra se musí pilovat. Nemá být lehká, ale logická. Lidé uvažují jinak, než čekáte, následná optimalizace je pak žádoucí.
Je potřeba hráčům napovídat?
Jasně, i u nás. Myslím, že by to mělo být standardem všude – když se skupina nějak zasekne, tak poradit. Jsou i hry, kde se to nedělá, ale já to jako tvůrce považuji spíš za lenost a nechuť vytěžovat personál, nápověda je potřeba.
Praha 3 podle Alexe
Jaké máte vztahy s pronajímatelem a sousedy?
Máme štěstí na skvělého majitele a realitku, vztahy mezi námi jsou výborné. Stejně tak sousedi, kteří nám v rámci možností tolerovali hluk způsobený stavbou i do pozdních večerních hodin. Někteří si navíc přišli zahrát. Podobně lidé z okolí, které naše cedule zaujala. Jsme jedni z mála, kteří jsou viděni i z ulice. Frekventovanost Husitské nám v tomhle vyhovuje. Ostatní únikovky bývají ve sklepech, vnitroblocích, často je problém je najít.
Jak na vás zapůsobila Praha 3 během dvou let, kdy tu působíte?
Na začátku jsem se koloritu okolo Husitské divil, byť jsem ho chápal. Dnes už jsem na to zvyklý. Typicky mi sem občas přijde místní bezdomovec Bóďa, řekne si o cigaretu, s něčím pomůže... Vztahy s lidmi z okolí tu fungují dobře, navíc Husitská je ještě specifičtější než běžný Žižkov, chodí to tu jinak. Vzhledem k absenci přechodů tu furt někdo troubí, lidé přebíhají silnici, je tu rušno. Velmi pozitivní je to, že se místní prostředí doplňuje s atmosférou hry.
Otázky L3
Co máš rád na Praze 3?
Zamiloval jsem si právě Husitskou a její okolí pro její specifickou atmosféru. Lidé jsou tu rázní, to mám rád.
Kdybys mohl zlepšit na Praze 3 jednu věc, co by to bylo?
Dost mi vadí absence přechodů, které by byly potřeba. Lidé tu pak chodí přes silnici, řidiči na ně troubí, je to nebezpečné. Několikrát jsem přemýšlel, že bych vzal sprej a nastříkal tady zebru sám. Navíc musím celou ulici obcházet, abych se dostal k pizzerii!
S kým mám udělat další rozhovor?
Zaujal mne soukromý klub naproti přes ulici. Dělají tam polévky, pořádají koncerty, vyrábí mapy. Provozovatelem je Gordon Ivor Stone, spojený se značkou Žižkovšiška, je to zajímavý člověk, tak by ho nebylo od věci vyzpovídat.
Tadeáš Fořt, autor pro L3.