V návaznosti na neziskovou činnost nízkoprahového centra Táni Jírové jsem se rozhodl vyzpovídat subjekt z jiné strany finanční barikády, a to tedy takový, který je podporovaný státem. Pro tuto příležitost jsem zvolil Dům dětí a mládeže Ulita v ulici Na Balkáně, který se zabývá především volnočasovým vzděláváním. Rozhovor mi poskytla jeho ředitelka Kateřina Jarošová.
Kolik máte klientů a odkud pocházejí?
Poskytujeme mnoho aktivit, proto je naše klientela velmi široká. Jednou z nich jsou klasické odpolední kroužky. Tam se lidé musí přihlásit a letos jich tak učinilo více než 1800. Tím, že se jedná o pravidelnou činnost, která běží během týdne, ji navštěvují lidé z nejbližšího okolí. Vyzvedáváme děti z okolních škol a doprovázíme je k nám, je tu pro ně otevřený klub. Zároveň ale provozujeme akce pro širokou veřejnost a tábory. Tam přicházejí lidé z celé Prahy, zejména příměstské tábory jsou dnes velmi populární.
Jaké nabízíte volnočasové aktivity?
Klienti mají na výběr z širokého spektra kroužků – sporty, keramika, výtvarka, tanec, hudba, divadlo, jazyky – ale provozujeme i věci, které jsou nyní trendy. Například naše skupiny cheerleaders (roztleskávačky) jsou mistryně Evropy, máme kroužek pro parkouristy a skvělý tým stolního tenisu. Největší zájem je o ty aktivity, které jsou rekreační, ne vrcholové. Nabízíme kroužky všem věkovým kategoriím od úplně nejmenších dětí okolo 2-3 let, které jsou zaměřené na všestranný pohybový rozvoj, až po seniory. Tradiční je především výtvarka a keramika. Když jdu po Žižkově, tak vidím, jak zahrady zdobí věci, které si u nás lidé vyrobí, tato činnost u nás má tradici. V neposlední řadě máme i jazykové kroužky angličtiny, francouzštiny a španělštiny. Kroužky otevíráme podle zájmu, snažíme se vycházet vstříc veřejnosti. Například před dvěma lety jsme koupili bicí soustavu, která dnes hraje prakticky pořád.
Jak k vám mohou naši čtenáři sebe nebo své dítě přihlásit?
Na všechny aktivity je možné se přihlásit online přes web, kde jsou aktuální informace nebo telefonicky a osobně na recepci Ulity. Kroužky jsou již v běhu, a tak je možné se hlásit pouze na poslední čtvrtletí v případě volných míst. Od konce května, kdy se koná Ulita fest, který je závěrečnou akcí školního roku, je možné se přihlašovat již na nový školní rok. Na některé akce včetně táborů je nutné se přihlásit předem, na jiné jako třeba Pálení čarodějnic, Den dětí nebo zmíněný Ulitafest můžete zakoupit vstupenky v předprodeji nebo přímo na akci.
Snažíme se programy připravovat v době, kdy není škola, tedy například i o velikonočních prázdninách, v době ředitelského volna (pálení čarodějnic) a podobně. Nejde nám jen o vzdělání dětí, zároveň poskytujeme i servis rodičům, kteří vědí, že tu jejich dítě může být.
Jak spolupracujete se školami v okolí?
Spolupráce probíhá na několika úrovních. Všem školám nabízíme olympiády pro děti, ať sportovní nebo vědomostní. S institucemi v nejbližším okolí spolupracujeme samozřejmě intenzivněji. Vyzvedáváme v nich děti a vodíme je sem. Zároveň je to i třeba projekt města Prahy – sportuj po škole za školou. Kroužky máme na školách nejen na Žižkově, ale i na Praze 8 a 6. Na některých jejich volnočasové portfolium doplňujeme, jinde ho vytváříme celé.
Jak se lišíte od ostatních DDM?
Jsme unikátní tím, a to dokonce v rámci republiky, že vedle pedagogické činnosti poskytujeme i sociální služby. Máme nízkoprahové zařízení, nepracují tu jen administrativní pracovníci a pedagogové, nýbrž i pracovníci v sociálních službách. To je koncept od ostatních Domečků velmi odlišný. Děláme to proto, aby naše služby byly komplexnější. Na Žižkově nejsou jen děti, které tráví svůj volný čas na kroužcích nebo v bezpečí domova. Jsou tu děti, které jsou ohrožené, potulují se po ulicích a nemají ideální rodinné zázemí. Myslím si, že jim můžeme pomoct a že dává smysl tyto dvě cílové skupiny propojovat. To se nám ostatně daří. Pořádáme inkluzivní akce, na které sezveme oba tábory, naposledy to byl třeba právě parkour. Děti si tak mohou vyzkoušet to, co zažijí na ulici v bezpečném prostředí. A třeba to potom bude vypadat jinak i venku.
Pro inkluzi je volný čas ideální, ve školách je na děti vyvíjen tlak – musí podávat výkon, mít výsledky. Další skupinou, u které se inkluze řeší, jsou děti se speciálními vzdělávacími potřebami. My jsme vůbec první DDM, který má asistenta pedagoga a téměř rok jsme byli jediní.
Jsem ráda, že v této činnosti vidím výsledky a postupem času jsou děti k sobě tolerantnější, více spolupracují a neodsuzují ty, kteří mají různé odlišnosti. Inkluze tak není dobrá jen pro děti odlišné, ale také pro ty ostatní, které se učí respektu, toleranci a komunikaci.
Při příchodu do Ulity jsem zahlédl komunitní zahrádku, jaké další prostory jsou u vás dostupné?
Kromě zahrady, která je otevřeným prostorem, je tu hřiště, které bylo loni rekonstruované a dá se pronajmout. Máme zahradní gril a kuchyň, kde je možno provozovat další individuální aktivity. Neděláme jen řízenou činnost, je tu možnost využít naše prostory a vybavení s nimi spojené k samostatným aktivitám návštěvníků. Nově nabízíme dokonce i únikovou hru, u které měníme její téma, aby ji bylo možné absolvovat opakovaně. Je zaměřena zejména na rodiny, snažíme se ji přizpůsobit i menším dětem a školním skupinám.
Jaké jsou vaše nejaktuálnější problémy?
Máme problémy s nedostatkem lektorů. Vzhledem k tomu, že jsme školské zařízení, pro nás platí stejná legislativa jako pro školy a potřebujeme lidi s pedagogickým minimem. Nabízíme jim pak i další vzdělávání, nicméně sehnat dobré pedagogy, je velký problém.
Je vaše činnost ovlivněna lokalitou?
Snažíme se reagovat na současné trendy a otevírat aktuálně světově populární kroužky. Nicméně specifikum lokality je, že se leckdy ukáže, že o některé takové aktivity lidé ze Žižkova zájem nemají. Také tu dobře funguje šíření zkušeností mezi lidmi. Když máme dobrého lektora, je brzy zájem velký.
Otázky L3
Co máte ráda na Praze 3?
Líbí se mi tu lidé. Nebydlím tu, ale dlouho tu pracuji a setkávám se s místními a ti jsou prostě skvělí. Občas jsme tu třeba přespávali, šli jsme večer ven a to, jak se vždycky říkalo Žižkovu a Libni, zdaleka se vyhni, už dávno neplatí. Možností pro lidi a jejich vyžití je tu mnoho a zároveň tu panuje skvělá atmosféra.
Kdybyste mohla na Praze 3 změnit jednu věc, co by to bylo?
Taky lidi, nebo spíš jejich přístup. Je to všeobecný problém – místo toho, aby lidé hledali, co můžou vylepšit a jak to udělat, hledají spíše problémy a proč to udělat nejde. Chybí mi tu proaktivní přístup Žižkovských obyvatel.
S kým mám udělat další rozhovor?
Zajímala by mě situace na Nákladovém nádraží okolo části spravované Národním filmovým archivem.