Lékařka z Prahy 3 Gabriela Pecková /TOP09/ V letech 2010 – 2017 byla poslankyní Poslanecké sněmovny. Zde se věnovala jako místopředsedkyně Výboru pro sociální politiku především problematice sexuálního zneužívání a vykořisťování dětí. Působila také v Radě Evropy a to jako místopředsedkyně výboru pro ochranu a práva dětí. V Radě Evropy také pracovala ve výboru pro zdravotní, rodinné a sociální záležitosti a ve výboru pro kulturu, vědu a vzdělání, v rámci kterého se zabývala i záležitostmi týkajícími se kulturního dědictví UNESCO. Po celou dobu svého politického angažmá se zabývá především péčí o ohrožené děti, náhradní rodinnou péčí a její deinstitucionalizací. Je jí 61 let, má dvě děti a jednoho vnuka. V letošních volbách do Evropského parlamentu kandiduje na 7. místě kandidátky č. 26.
Na Žižkově bydlíte přes 30 let, v ulici Škrobárově na Vinohradech vedete svou revmatologickou ordinaci. Jaký je váš vztah k Praze 3?
Na Praze 3 žiji skoro celý život, chodila jsem tu již na gymnázium a po čase jsem si tu otevřela i soukromou ordinaci v oboru revmatologie a vnitřního lékařství. Moji pacienti jsou spíše v seniorském věku, chronici a tak sdílíme společně své životy celá léta. Jsou tak i výbornou zpětnou vazbou při mém působení v politice. Od nich se dozvím, co je trápí, co dělám dobře a co špatně. Neztratila jsem tak kontakt s realitou ani po sedmi letech v parlamentu.
NAPADÁ VÁS NĚJAKÝ LOKÁLNÍ PROBLÉM, KTERÝ BY BYLO MOŽNO VYŘEŠIT NA EVROPSKÉ ÚROVNI?
Jakkoli je zdravotnictví v kompetenci národních parlamentů, je výhodné některé kroky sdílet a koordinovat. Mám na mysli např. klinické studie a přístup k nejmodernějším lékům, nebo očkovací kalendáře, kdy díky migraci se mohou i v Evropě objevit exotická onemocnění a společný postup může zabránit epidemii. Rozšíření používání Evropské karty pro postižené usnadní cestování, kulturu, sport a život vůbec mnoha lidem.
Za Prahu jste byla poslankyní. Věnovala jste se mj. problematice zneužívání a týrání dětí. Napomohla jste mj. ratifikaci Lanzarotské úmluvy. Mohla byste přiblížit, o co se jedná?
Jako poslankyně jsem byla 4 roky členkou Rady Evropy a pracovala jsem ve skupině bojující proti sexuálnímu zneužívání dětí. Když jsem byla opakovaně dotazována, proč Česká republika, jako jediná, nepodepsala mezinárodní úmluvu o boji s těmito příšernými zločiny, rozhodla jsem se situaci řešit a apelovala jsem na vládu a parlament, aby byla Úmluva urychleně ratifikována a také naplňována. Pravdou je, že některé body jsme již před podpisem plnily a také bylo třeba uzákonit trestněprávní odpovědnost právnických osob, ale skutečným pokrokem byla až ratifikace.
Máte nějakou konkrétní vizi, co byste zlepšila či změnila z pozice europoslankyně?
K důležitým zdravotně sociálním tématům, kterým bych se ráda věnovala je smutné období konce života, které může probíhat i v domácím prostředí za pomoci a asistence např. domácí hospicové péče. Rada Evropy již před 3 lety přijala k tomuto problému rezoluci a její překlopení na půdu EP by usnadnila národním parlamentům situaci zlepšit a legislativně ukotvit strukturu i financování.
Jakým dalším tématům byste se ráda v Evropském parlamentu věnovala?
Velkým mým tématem je deinstitucionalizace péče o ohrožené děti, většina států v Evropě již má hranici, pod kterou se nesmí děti umisťovat do sociálních zařízení, ale u nás stále vysoké procento ohrožených dětí žije v kojeneckých ústavech a dětských domovech. A to přesto, že odborníci mnoho let prokazují, že dítě, které nevyrůstá v rodině, si nerozvine své vlohy, schopnosti a sociální vazby stejně jako děti v individuální péči a jeho šance na úspěšný život jsou tak výrazně menší. Stejné prostředky, které stát vynakládá na ústavní péči, investované do pěstounské péče by tak byly vynaloženy daleko efektivněji. Ráda bych tento problém otevřela na půdě Evropského parlamentu. Nejlepší by bylo, aby došlo ke sjednocení minimální hranice a všude byla respektována mezinárodní charta práv dítěte.
Nedořešený je také jednotný postup u některých postupů reprodukční medicíny. Rada Evropy neúspěšně řešila tzv. surogátní mateřství, kdy dítě donosí jiná žena. V některých zemích je postup striktně zakázaný, jinde povolený, někde za úplatu, někde jen altruistický mezi příbuznými. Vzhledem k tomu, že v České republice neexistuje příslušná právní úprava, stává se naše země rájem reprodukční turistiky a děti takto narozené se pak v domovských zemích ocitají v právním vakuu. Proto je jednotný postup nanejvýš potřebný. Argumentace, že řešením je Mezinárodní úmluva z Ovieda neobstojí, protože je neustále a poměrně jednoduše obcházena – řeší, že žádná část lidského těla nesmí být předmětem obchodu, nebo smlouvy.
Celoevropský je i problém karierního a finančního postavení žen a mužů. Nemyslím, že situaci by mohly vyřešit jakékoli kvóty, ale vytvoření podmínek, aby ženy mohli skloubit rodinu s prací ve formě zkrácených a sdílených úvazků, práce z domova a široké nabídky služeb, které si i bude moci dovolit využívat. Tím by vznikla i řada nových pracovních míst. Zohlednit a ocenit v daleko větší míře je třeba i dobu, kterou ženy stráví mimo pracovní trh péčí o děti a své blízké, tím by se vyrovnaly i důchody žen, které se vypočítávají z nižších základů, jako důsledek nižších platů. Při volném pohybu pracovní síly je to opět problém celoevropský a je třeba postupovat společně.
Zabývala jste se rovněž kulturou. Ta patří i mezi vaše zájmy, především pak výtvarné umění. Které se vám líbí?
Ve výtvarném umění se snažím udržet si “ všeobecný “ přehled, ale mojí srdeční záležitostí jsou duchovní náměty starých mistrů i moderních tvůrců. Z těch českých mám slabost pro Josefa Jíru, Bohuslava Reynka, Jaroslava Šerýcha a určitě všechny staré mistry, nejraději asi mám námět
“ Zvěstování” pro jeho naději, dobrou zprávu a vůbec nejraději od Fra Angelica, který visí v klášteře sv Marka ve Florencii. Co se hudby týče, chodím celkem pravidelně na Českou filharmonii a Collegium 1704. Mými favority je Antoním Dvořák a Jan Dismas Zelenka. Z těch zahraničních operní tvorba Giuseppe Verdiho a oratoria Bachova, Handlova,nebo Heydnova. Všechen ostatní čas vyplňuje každý den náš čtyřletý vnouček a ten je také hlavním motorem a motivací pro veškeré mé konání.
Na jaké úrovni je podle vás kulturní nabídka v České republice? Dovedou se kvalitou české výstavy vyrovnat těm zahraničním?
Stav české kultury není špatný, snad jen moderní směry k nám pronikají pomaleji a hůře je přijímáme. Jsme dost konzervativní.Výstavy jsou jednak otázkou financí – vysoké částky za pojistky zápůjček, ale také a především osobních vztahů vedení galerií.
V poslední době mne velmi rozzlobil krok ministra kultury odvoláním Dr. Fajta z čela NG. On byl ta osobnost, která dokázala v krátkém čase výrazně zlepšit kvalitu pořádaných výstav a my, kdo se o ně zajímáme jsme už nemuseli objíždět jiné metropole. Vím, že péče o památky je velmi nákladná, ale památky jsou naše moře a dědictví po předcích, takže si zaslouží, abychom zajistili finanční zdroje jak na jejich obnovu, udržování, ale i na ocenění lidí, kteří se jim profesně věnují.
Evropské volby se v České republice vyznačují velmi nízkou účastí. Co byste vzkázala českým voličům, proč jsou tyto volby důležité a proč by se jich měli účastnit?
Evropská unie je pro Českou republiku zárukou prosperity a bezpečí. Musí se změnit, ale ne bez nás, to my jsme Evropa, my jsme Brusel a to, co si tam odhlasujeme, tak budeme také žít, proto je třeba jít k volbám, aby náš hlas byl slyšet a nemuseli si stěžovat, že se rozhoduje o nás bez nás.