Honza Maryško je studentem VŠE a provozovatelem kavárny Quest Café v Táboritské ulici. Nápad založit si vlastní firmu dostal po maturitě, kdy odjel na dva roky do Austrálie, kde se poprvé setkal s únikovými hrami. Pak se vrátil do Čech, nastoupil na vysokou školu a rozhodl se začít podnikat bez jakýchkoli zkušeností. A tak vzniklo Quest Café.
Jak vznikal koncept kavárny Quest Café?
Chodili jsme na únikovky, bavilo nás to, jejich koncept se nám líbil, ale má několik problémů. Jde o silný zážitek, po kterém jsou lidé z prostoru únikovky prakticky vyhozeni. Někde je ji dokonce ani nenechají z časových důvodů dohrát, přístup je hodně neosobní. Zároveň nebývají únikové hry ani v místech, která by lidi lákala již z ulice, ale jsou schované někde v suterénu. To se mi nelíbilo, myslel jsem si, že by bylo mnohem lepší vytvořit místo, kde si po odehrání hry můžou návštěvníci posedět, popovídat a zážitek rozebrat. To byla ona prvoplánová myšlenka.
No a tu jsme také rozvíjeli, až z toho vznikla kavárna, kterou můžete vidět (viz foto). Bylo to dané prostorem, který jsme sehnali – není tu kavárna v okruhu 300 metrů a lidé mají možnost nás navštívit i čistě pro kávu.
Zažili jste nějaké nesnáze, jaká měl projekt úskalí?
Úskalí bylo samozřejmě hodně. Nevěděl jsem, co mám dělat, nebyl jsem zvyklý řešit projekt sám za sebe a musel jsem si zvyknout, že tu není nikdo, kdo by mi pomáhal a dokázal za mě problémy vyřešit. Většinu nesnází jsem tak řešil osvědčenou metodou pokus omyl, která nás sice ve výsledku stála dost peněz, na druhou stranu přinesla i mnoho zkušeností. Typicky jsem například pořídil myčku, abych zjistil, že se k našemu baru nehodí a musel ji vyměnit. Nebo jsme tvořili únikovou místnost, kterou jsme pak několikrát kompletně předělávali. Chybami se člověk učí.
Jaký máte vztah k Žižkovu? Je takovým místům a nápadům otevřený?
Překvapilo mne to, že Žižkov začíná být lukrativní lokalitou, je skoro k nerozeznání od Vinohrad. Zároveň je úžasné, jak komunita na Žižkově funguje. Oslovují nás lidé, kteří tu pořádají různé tour, sami od sebe přišli s nabídkou spolupráce. Další skvělou aktivitou je Žižkovská noc, které jsme byli součástí. To se mi moc líbí. Myslím si, že Praha 3 pro komunitu pracuje. Tyto malé podniky jsou na Žižkově podporované a přijde mi, že je i městská část vnímá velmi pozitivně.
Co od vás mohou naši čtenáři čekat? V čem se lišíte od klasické únikovky?
Únikové hry jsme redefinovali kompletně. Nejde o samotnou hru, z místnosti se neuniká. Jde spíš o prostor plný úkolů, kde si zákazník může dát občerstvení, kávu, kterou má možnost případně i vyhrát. Zároveň zde nemáme jen únikové hry, můžete si tady zahrát hlavolamy, deskové hry a zúčastnit se několika výzev. Máme tu pavouka, kterého dáváme lidem na ruku – říkáme tomu velké koule, mají pak slevu. Další z nich je třeba azbestová ústní dutina nebo šifra na toaletě.
Jak jsem již zmiňoval, únikovky máme jiné, malé, vše je na dosah ruky. Jsou koncipovány pro páry, takže koncentrace předmětů, které v tom příběhu jsou, je mnohem hustší. Člověk se nemusí přemisťovat a zároveň jsme docílili více šifer na hlavu. Lidé mají přehled, kde ve hře jsou, mají ji před očima, není to matoucí.
Vzhledem k velikosti jsme pro páry velmi levní. Jedna hra je stojí 499 korun s tím, že pokud ji vyřešíte do 45 minut, máte cokoliv do stovky zadarmo. Jde o zkušenosti a talent, někteří lidé hru řeší klidně hodinu a půl, necháváme je ji dořešit, což je také unikum. I vzhledem k ceně se náš koncept zaměřuje na nové hráče. Nikomu z konkurence se nepodařilo takové lidi lákat na únikovky, jsou totiž dost drahé.
Jak je na tom vaše klientela, co se týče věku?
Nejčastěji sem chodí páry do 30 let. Krom toho tu vídáme maminky s dětmi, celé rodiny. Dospělí si mohou sednout, dát si kávu nebo něco ostřejšího a nechat děti hrát, je to pak rodinná akce. Zároveň nás ale navštíví čas od času i starší páry, třeba naposled ve věku 70 let. Ti tedy chtěli vypnout internacionálu, která je součástí jedné z her, prý to bylo moc živé, ale jinak byli spokojeni.
Nějaká zajímavá historka, co se stalo během hraní her?
Zajímavé je, jakým způsobem každý člověk přistupuje k řešení. Někdo je analytický typ, jiný místnost prohledá, další začne hádat. V páru se ukáže, jací jste – jestli je někdo submisivní, typicky manžel pod pantoflem, kdo vztah řídí a podobné věci. Je zajímavé to pozorovat. Většinou se tu vztah spíše utužuje, lidé se tu mohou podepsat na zeď, zároveň si posunout bariéry. Nedávno tu byl pán, který říkal, že je těžký arachnofobik. Psal nám, děkoval za zážitek, a dokonce posílal fotku, že si také koupil pavouka. Extrémem z opačné emoční škály představuje i jeden rozchod, kdy manžel nebyl schopný otevřít zámek v rámci hry. Žena nakonec utekla, přinesli si to s sebou.
Otázky L3
Co se Vám na Žižkově líbí?
Líbí se mi, že je v okolí vše, co člověk potřebuje. Zejména tedy vysoká koncentrace menších, ale zajímavých prostorů, jako je třeba ten náš nebo Domácí těstoviny. Myslím, že je Žižkov ideálním místem pro start up, studenti si tu dovolují otevírat podniky. Na Vinohradech je to příliš drahé, lokalita nenabízí o moc víc. Žižkovský kolorit dokresluje příhoda s popelníkem. Někdo nám ho pravidelně vysypával, tak jsme ho nemuseli čistit. Nakonec ho ale někdo utrhl.
Co se nelíbí, co by bylo dobré změnit?
Velký problém, nejen na Praze 3, je parkování. Je to tady neustále plné a zákazníci nemají kde zaparkovat. Když nejde o parkovací automat, tak je tu modrá zóna a je to zkrátka nemožné. Možná by to chtělo velké kryté parkoviště někde v okolí.
S kým mám udělat další rozhovor?
Kamarád, který se vrátil z Austrálie, provozuje Tattoo shop dole na Koněvce. Je hodně umělecky stylizován, mají velké sklo do ulice a tetují v přímém přenosu. Obklopili se lidmi, kteří to berou jako umění. Nemají žádný katalog a vše navrhuje. Třeba rozhovor s ním by mohl být zajímavý.
Tadeáš Fořt, autor pro L3